Dívčí eso: ROZA ŠANINA

ROZA ŠANINA
Rok narození 1924. Rusko
Odstřelovačka 184. střelecké divize. Rotná

 

Image

Byly o ní napsány tři knihy, byl publikován její frontový deník, který se podařilo zachránit, noviny jí věnovaly desítky článků. První vlna slávy zastihla Rozu na frontě, v druhé polovině roku 1944, když dívce sotva minulo 20 let. Zpočátku známost přesného odstřelovače nepřesáhla hranice divize, zatím úměrně tomy jak rostl počet jí zabitých fašistických vojáků a důstojníků. O jejích úspěších začal psát frontový časopis a v září 1944 se objevil portrét Rozy na obálce časopisu Ogoſok

Zarudlé líčko, krátké plavé vlasy, gymnasťorka s distinkcemi seržanta a na hrudi dvě vyznamenání: dva vojenské řády a pod fotografií nápis - "Snajper Roza Šanina za dobu svého působení na frontě zabila 51 fašistů. Před tím pracovala v Archangelsku".
O týden později, 7. listopadu, ve svém deníku Roza psala: Dostala jsem dopis z Archangelska. Rodáci viděli můj portrét v časopise a píšou, že jsou hrdí na moje úspěchy. Ale já myslím, že to přehánějí. To co dělám, je povinnost každého vojáka, nic víc…“.
Matka, Anna Aleksejevna, byla dojičkou v kolchoze. Otec Jegor Michajlovič pracoval v lesním závodě. Roza měla sestru Julii a čtyři bratry: Michaila, Fedora, Sergeje a Marata.

Běžná početná rolnická rodina, jakých byly v té době statisíce. Když bylo Roze čtrnáct, odešla z domova do Archangelska na pedagogické učiliště. V letech 1941-42 dostalo stipendium jen 14 studentů ze 140, ostatní, včetně Rozy, si museli na studium přivydělávat pomocí v mateřských školkách. Po skončení studia v roce 1942 nastoupila Roza do jedné z nich. Byl to nebývale smutný rok pro Archangelsk, rok ve kterém začaly pravidelné německé nálety. Roza vstoupila do domobrany a nejprve pracovala u protiletecké baterie. Pak se spolu s dalšími třemi děvčaty z jejich oddílu přihlásila do snajperské školy. Kurzy absolvovala na výtečnou.
2. dubna 1944 se dostala na frontu k 184. střelecké divizi. V sestavě této divize byl utvořen samostatný oddíl děvčat-odstřelovaček. Velitelkou jedné ze skupin byla určena seržantka Roza Šanina a hned třetí den vyšly odstřelovačky na svůj první "lov". Ten den otevřela Roza Šanina svůj "úče". Neuplynuly ani dva týdny a velitel divize podepsal příkaz o navržení Šaniny ſádem Vitězství 3. stupně. To už o ní hovořili v celé divizi jako o zázračné odstřelovače!
V létě 1944 začala ofenzíva sovětské armády na Vitebsk. Ráno 23. června, po mocné dělostřelecké přípravě nastoupila pěchota do útoku . Při takových akcích bývala jednotka odstřelovaček v týlu. Ale Roza požádal, aby byla poslána do první linie...
Postup probíhal rychle, 8. července se Roza s bojovými druhy zúčastnila osvobozování Vilniusu. Pět dní hřměla nad městem kanonáda. Celou tu dobu se Roza ani na okamžik nerozloučila se svou puškou. Při osvobozování hlavního města Litvy s ní složila dvanáct "friců" Pak se boje přesunuly do Kaunasu. Za pět měsíců pobytu na frontě vyřadila Roza více než 50 fašistů. Byla vyznamenána ještě jednou - tentokrát ſádem vítězství 2. stupně.

Na podzim 1944 dostala Roza krátkou dovolenou. Odjela do Archangelska, kde se setkala s rodinou a známými. Po návratu na frontu se její jednotka nacházela již nedaleko hranic Východního Pruska. Sověti zde narazili na velké uskupení nepřítele a museli na čas přejít do obrany. Děvčata-odstřelovačky zase chodily na "lov" a Roza ve volných chvílích psala svůj deník. V té době začala zimní ofenzíva a Roza se znovu přihlásila do první linie. 17. ledna šla do útoku spolu s pěchotou. Až do 24. ledna se v jejím deníku nic neobjevilo, potom jen krátký zápis: "Je možné, že brzy zemřu a chci aby jste věděli, proč jsem se tak rozhodla. Z našeho praporu nás ze 78 zůstalo šest. Vzpomínáte Míšu Panarina! Takovýmilý chlapec. Zabili ho...On mě miloval, to vím, já jeho taky...".
28. ledna padla Roza Šanina, zasažena dělostřeleckou střepinou při jednom z útoků.

Autor článku: Vladimír Šilhán