Dívčí eso: NINA LOBKOVSKAJA

 NINA ALEXEJEVNA LOBKOVSKAJA
Rok narození 1925. Rusko
Velitelka čety odstřelovaček 3. armády 1. běloruského frontu. Nadporučík.

 

Image

Když se v březnu 1945 pokoušela jedna větší německá jednotka o průlom, byla zastavena nečekaným odporem na hlavní silnici, vedoucí mezi dvěma vesnicemi. Ani opakovaný pokus nepřítele vynutit si tudy průchod neuspěl a nakonec se Němci museli vzdát. Jaké bylo jejich překvapení když zjistili, že v průchodu jim zabránila četa dívek-odstřelovaček pod velením nadporučíka Rudé armády Niny Lobkovské.

Nina se narodila na Sibiři v rodině báſského inženýra a učitelky jako nejstarší z pěti dětí. Ve třicátých letech se její rodina odstěhovala do Tadžikistánu, protože otec onemocněl a lékař mu doporučil teplejší klima. Zde dokončila střední školu a chystala se jít studovat na vyšší průmyslovku.

Snila o vysoké škole, ale válka vše změnila...
Mnoho jejích vrstevníků odešlo na výzvu vlády bránit vlast jako dobrovolníci. Otec - odešel na frontu v roce 1942 a krátce na to padl u Voroněže, jako mnozí jiní z jejich města. Nina cítila nenávist k nepříteli a věděla , že v této době nemůže stát stranou. Jako 17-ti letá se přihlásila do armády a podala si žádost o zařazení do školy odstřelovaček nedaleko od Moskvy. Dostala se mezi 300 vybraných fyzicky zdatných dívek. Kurz probíhal 10 až 12 hodin denně a zahrnoval plížení, efektivní maskování, orientaci v terénu a střelbu na pohyblivý cíl. Po devíti měsících tvrdého výcviku konečně nadešel slavnostní okamžik, kdy její skupina, čítající padesát dívek-odstřelovaček, se vydala ulicemi Moskvy na Rižské nádraží. Vlak je odvezl k 3. armádě Kalininského frontu, kde jim velitel rozdal záznamové knížky a popřál pevnou ruku a dobrou mušku. Tak začala odstřelovačská dráha Niny Lobkovské ...
Prvních několik dní na frontě Nina dívky strávily pozorováním terénu, bylo nutné si zapamatovat každý detail, ležící list či vystupující stéblo trávy. Bylo to velice důležité pro rozmístění posedů a jejich zamaskování. S každým dnem rostlo napětí v očekávání prvního střetnutí s nepřítelem. I Nina dychtila otevřít co nejdříve své "konto". Za první měsíc zastřelila šest německých důstojníků a později o ní napsali v novinách: "Nina Lobkovskaja má ostrý zrak a jistou ruku. Její puška nikdy nemine. Tucty nacistů byly vyprovozeny na onen svět odvážnou odstřelovačkou." Nina se stala slavnou a jednou ji povolali na místo, kde byli denně stříleni sovětští vojáci tajemným snajperem. Trvalo ni celý týden, než vypátrala jeho pozici a když se objevil v jejím hledáčku, vystřelila. Její kulka však zasáhla jen jeho odznak na čepici. Mladý německý důstojník se otočil jejím směrem a pohrozil pěstí. Jejich duel pak trval další týden. Poslední den jí kulka nepřátelského odstřelovače zničila optiku, odrazila se o helmu a spálila obličej. Nina zachovala duchapřítomnost, popadla pušku partnerky a změnila pozici. Pak jen čekala, jestli se protivník odhalí - a dočkala se. Zazněl výstřel a "fricek" klesl mezi dvěma stromy do roští.
Na podzim 1943 se 3. armáda zapojila do těžkých bitev na západním směru. Dlouhé kilometry pochodů přes bažinatý terén byly vyčerpávající. V bitvě o město Nevel bojovaly dívky-odstřelovačky po boku mužů a z pole vynášely raněné. Za udatnost v boji získalo pět dívek, mezi nimiž byla i Nina, ſád Rudého praporu. V následujícím období klidu přešly odstřelovačky do obrany a některé odcestovaly na několikatýdenní dovolenku. Nina zůstala a a byla jmenována velitelkou čety. V té době přibylo k jejich jednotce mnoho nových děvčat ze všech koutů země a bylo nutné je zaučit. Nina vzpomínala, jak mnozí vojáci začali projevovat svou galantnost k odstřelovačkám tím, že sami sebe nabídli jako návnadu pro lokalizaci nepřátelských odstřelovačů. Mnozí však také schopnosti žen na frontě podceſovali. Jeden důstojník vsadil drahé náramkové hodinky, že velitelka netefí střed terče z jeho pistole. Nina vzala pistoli a zasáhla kraj černého pole. Důstojník se však nechtěl vzdát hodinek a začal zásah zpochybſovat. Ostatní důstojníci stáli opodál a vše viděli, takže nakonec musel uznat svoji porážku.
V průběhu těžkých bojů v Pobaltí v roce 1944 byla Nina zraněna do nohy, ale po uzdravení přispěchala zpátky ke své jednotce, která mezitím postoupila do Polska. Spolu s ní pak 29. ledna 1945 překročila německé hranice a v květnu téhož roku došla do Berlína. Na jejím mundúru se skvěly medaile "Za osvobození Varšavy", "Za dobytí Berlína" a "Za vítězství nad Německem" a ve svém záznamníku měla 89 potvrzených vlastnoručně zastřelených nepřátel.

 Image
Nina A. Lobkovskaja se svou četou dívek - odstřelovaček v květnu 1945

Autor článku: Vladimír Šilhán