Dívčí eso: ALIJA MOLDAGULOVA

ALIJA MOLDAGULOVA
Rok narození 1925. Kazachstán
Odstřelovačka 54. samostatné střelecké brigády. Svobodník

ImageNarodila se 15. června 1925 v aule Bulak v Aktjubinské oblasti Kazachstánu. Záhy ztratila matku a poté se jí ujala babička a strýc v Alma-Atě. V roce 1933 se rodina musela stěhovat, když byl její strýc vyslán na stavbu železnice Turksib. Zde začala chodit do školy pro děti železničářů. O dva roky později se stěhovala znovu, to když byl její strýc jako vojenský náčelník železniční stanice povolán do Moskvy na Vojenskou dopravní akademii. V roce 1939 se akademie stěhovala do Leningradu, kde strýc svěřil z rodinných důvodů Aliju do péče dětského domova. Dívka zde již za války dokončila školu a protože se chtěla stát se pilotkou, nastoupila 1. října 1942 do letecké průmyslové školy v Rybinsku.

Studium však bylo dlouhé a Lija toužila utkat se s nepřítelem co nejdříve. Po dvou měsících školu opustila a přihlásila se jako dobrovolnice do Rudé armády. Protože uměla dobře střílet, vstoupila do nově otevřených kurzů pro ženy-odstřelovačky a již 23. února skládala slavnostní přísahu před odchodem na frontu. Ten si však musela doslova vybojovat proti vůli velitelky, která jí chtěla za každou cenu získat jako instruktorku kurzů, jelikož patřila mezi nejlepší střelce a dobře si vedla i v ostatních předmětech.
Koncem června 1943 se konečně dostala k bojové jednotce. Na první "lov" šla Lija spolu s několika děvčaty a připravila pro něm palebné pozice. Přesto, že byla výborným střelcem, několik dní se jí nedařilo otevřít své osobní "konto". Jako první z děvčat se poštěstilo Zině Popové, která již druhý den na "čekané" složila svého prvního "frice". Dalšího dne, časně zrána se zadařilo i Lije, která si udělala své "hnízdo" pod zničeným německým tankem. Když ve svém hledáčku spatřila dva Němce, dvakrát vypálila a oba je dostala. Třetím výstřelem ještě zasáhla periskop, který trčel nedaleko od ležících nepřátel. Poté se rychle stáhla do bezpečí, neboť nepřítel spustil proti její pozici palbu z minometů. Při další akci, někdy v polovině září, Lija v jediném dni skolila sedm fašistů, což vyvolalo takovou odpověď od německého dělostřelectva, že se zdálo, jako by zahájili ofenzívu. Jindy zase snajperky narazily na německý průzkum, tvořený pěti vojáky. Děvčata si rozdělila cíle - první vypálila Lija, další dva dostaly Zina s Naďou a zbylé dva pak vzaly do zajetí jako "jazyky".
Končilo léto a přišel deštivý podzim. Lija nyní nechodila na "lov" tak často, jako za krásného slunečného počasí a tak ve volných chvílích psala strýci. Dny, kdy se jí nepodařilo zabít alespoſ jednoho nepřítele považovala za ztracené a v dopisech často psala, že každý den, kdy nějaký fašista padne pod jejím výstřelem, je pro ni zase slunečný, neboť ji přibližuje k vítězství nad nenáviděným nepřítelem. Po prvních třech měsících na frontě již měla Lija na svém kontě 32 německých vojáků a důstojníků.

Brzy poté vyfasovala jako všichni příslušníci 54. samostatné střelecké brigády zimní oděv, ale pro maličkou Liju nemohli sehnat vhodnou velikost bot a oblečení a v v tom nejmenším co našli vypadala jako výrostek v tátových šatech a boty jí musely vycpat starými novinami. Noční teploty již pravidelně klesaly pod bod mrazu a celá krajina brzy zapadla sněhem. V té době se na pravém okraji divize objevil nepřátelský snajper. Jeho likvidací byla pověřena Lija. Vzala si sebou na pozici periskop a několik dní ho bez úspěchu vyhlížela, když náhle spatřila pohyb větve. Chtěla uchopit pušku, ale vysunula přitom hlavu přes okraj zákopu. Ozval se výstřel, který ji srazil čepici. Lija zachovala chladnou hlavu a výstřel vzápětí opětovala. Nepřátelský odstřelovač zůstal ležet s prostřeleným čelem.

Když 54. samostatná střelecká brigáda dostala 13. ledna rozkaz k útoku, zúčastnila se ho i Lija. Úkolem bylo dobýt německé pozice ve vsi Kazačiki. První linii nepřátelské obrany se podařilo zdolat, ale poté byl nástup brigády zastaven kulometnou palbou. Lija se sama připlazila až ke německému kulometnému hnízdu a dvěma granáty ho umlčela. Ostatní vojáci poté provedli úspěšnou zteč a zmocnili se vesnice. Odtud poté vyrazili k útoku na železniční stanici Nasva a Lija s nimi opět v prvních řadách. Bylo tomu tak i osudného 14. února u vsi Novosokolniki. Alija byla raněna do ruky, když ji nepřátelský odstřelovač zničil pušku. Vzala samopal padlého vojáka a odrážela nepřátelské protiútoky spolu s ostatními. Když se Němci obrátili na útěk, vrhnula se za nimi a byla zasažena německým důstojníkem, kterého poslední dávkou skosila. Její zranění se ukázalo být smrtelné a Lija téhož dne zemřela. 4. června 1944 jí byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu im memoriam.

Autor článku: Vladimír Šilhán