Dívčí eso: MARIE LJALKOVÁ

MARIE LJALKOVÁ

Rok narození 1920. SSSR
Odstřelovačka 1. čs. samostatného polního praporu. Plukovník

Image

Naše nejúspěšnější odstřelovačka se narodila 3. prosince 1920 v Horoděnce, ve stanislavském okrese na Ukrajině, v rodině volyſských Čechů Petrušákových. Od dětských let měla vztah k technice, uměla jezdit s traktorem a střílet z pušky. Po ukončení obecné školy odešla studovat na průmyslovku do Stanislavky, ale po dvou letech studia předčasně ukončila, protože rodina ji potřebovala. Provdala se za spolužáka, ukrajinského chlapce Michala Ljalka a nastoupila v rodné vsi jako řidička traktoru. Když začala válka,její muž narukoval do Rudé armády a Marie byla spolu s rodiči evakuována do Oranky, kde se dozvěděla o formování československé vojenské jednotky v Buzuluku. Když začal nábor žen, přihlásila se jako dobrovolnice a byla přidělena jako zdravotnice u náhradní roty 1. čs. samostatného praporu. Prošla vojenským výcvikem, při kterém si jejích pozoruhodných střeleckých schopností si povšiml velitel, když dokázala na 800 metrů trefit stojící figuru do hlavy.

Prohlásil, že Marie je pro týlovou službu škoda a doporučil ji do speciálního tříměsíčního kurzu pro odstřelovače. Absolvovala jako první československá žena na výtečnou a byla přidělena k 2. pěší rotě 1. čs. samostatného praporu jako odstřelovačka. Dostala nový typ automatické pušky SVT-40, schopnou střelby krátkými dávkami. Se svojí jednotkou prodělala strastiplnou cestu za třeskutých mrazů na frontu. Její rota pod velením nadporučíka Kudliče zaujala počátkem března 1943 pozici u vsi Arťuchovky. Ze své pozice měla Marie vynikající výhled na Sokolovo, kde se 8. března rozpoutal boj. Její chvíle přišla v noci z 9. na 10. března, kdy spolu s ostatními vyrazila do protiútoku na zamrzlé řece Mži. Byla jasná noc a ona běžela tři kroky za velitelem, když tu se náhle ozvaly výstřely a nadporučík Kudlič padl raněn k zemi. Ze tmy se vynořily tři siluety v německých uniformách, Marie bez váhání poklekla a srazila je přesnou dávkou. Dalšímu postupu bránil kulomet na druhém břehu řeky. Naše odstřelovačka zaujala znovu palebnou pozici a dvěma krátkými dávkami ho umlčela. V tom okamžiku ji jeden z vojáků strhnul na tající led, čímž ji zachránil před pásy německého tanku. Její oděv nasákl vodou, ale ona nepřestávala střílet, dokud jí nedošly náboje. Sběrači raněných jí poté dopravili do nejbližšího stavení, kde dostala suché šaty a horký čaj. K jednotce se vrátila až na druhý den odpoledne, kde již byla prohlášena za mrtvou. To bylo znamení, jak později řekla, že bude dlouho žít. Již tehdy se rozhodla, že odloží svoji pušku a stane se zdravotnicí, ale předtím, než její jednotka 13. března definitivně opustila pozice v Arťuchovce, složila ze svého "hnízda" v Arťuchovce celou desítku nepřátelských vojáků a důstojníků. Za odvahu a udatnost v boji byla Marie Ljalková dekorována Československým válečným křížem 1939 a sovětským ſádem Rudé hvězdy a povýšena do hodnosti desátnice.
Přesto, že v Novochopersku začala v létě 1943 absolvovat kurzy zdravotnic, byla současně činná jako instruktorka v kurzu odstřelovačů a zastřelovala nové zbraně. Na podzim 1943 a na jaře 1944 se zúčastnila bojů u Kijeva, Bílé Cerkve a Žaškova. Když v Proskurově v létě 1944 definitivně odcházela k 1. tankové brigádě jako vedoucí zdravotnice a řidička sanitního vozu, měla na svém osobním kontě více než třicet nacistů. Stala se tak jedním z nejúspěšnějších československých odstřelovačů za druhé světové války.
S 1. tankovým praporem 1. čs. tankové brigády pak prodělala karpatsko-dukelskou a na jaře 1945 i jaselsko-gorlickou operaci. Svoji bojovou cestu zakončila ve Slezsku, nedaleko Holešova. Po válce pracovala již jako rotmistryně zdravotní služby ve vojenských nemocnicích v Praze a později dlouhá léta na 4. oddělení v Olomouci. 1. března 1947 byla armádou přijata do trvalého služebního poměru a povýšena do důstojnické hodnosti. Dnes je plukovník v záloze Marie Ljalková-Lastovecká v důchodu a žije v Brně.

Autor článku: Vladimír Šilhán