Dívčí eso: MARIA KOŠKINA

MARIA ALEKSEJEVNA KOŠKINA

Rok narození 1921. Rusko
Odstřelovačka Leningradského frontu. Svobodník

Image

Narodila se na vsi a jako osmnáctiletá přišla do Leningradu, kde začala pracovat jako štukatérka na masokombinátu. Psal se rok 1939 a začala válka "zimní" válka s Finskem. Tehdy se dozvěděla o účasti žen - zdravotnic na frontě a přihlásila se do kurzů dobrovolných zdravotních sester. To se jí hodilo později, když do její vlasti vtrhli Němci a ona se stala příslušnicí domobrany. Během prvních bojů vynesla pod palbou a zachránila patnáct sovětských vojáků. Koncem července se v polním lazaretu, kde sloužila, objevil raněný německý pilot, který vyprávěl o tom, že Leningrad již záhy padne. "Nikdy! To se nedočkáš! Sama vlastníma rukama budu zabíjet takový jako jsi ty!" rozzlobila se Máša.. Při jedné akci, když jako zdravotnice doprovázela pětici průzkumníků, narazili na mnohem početnější skupinu nepřátel. Průzkumníci zahájili na Němce palbu a většinu jich pokosili dříve, než se stačili vzpamatovat. Několika hitlerovcům se však podařilo včas ukrýt a poté palbu opětovali. Jeden z průzkumníků byl raněn a Marija, poté co ho ošetřila, vzalal jeho pušku a poprvé v životě začala střílet na nepřítele.

Hned prvním výstřelem složila jednoho německého pěšáka, který vylezl z úkrytu. Zbylí Němci se poté vzdali a byli odvedeni do zajetí. Tato událost měla veliký vliv na rozhodnutí Máši stát se odstřelovačem. V tomto rozhodnutí ji utvrdil článek v časopisu "Komsomolská pravda", kde na titulní straně byla fotografie slavné odstřelovačky Ludmily Pavličenkové a pod ní se psalo, že tato žena má na svém kontě 309 zabitých nepřátel. Máša prohlásila: "Budu jako Pavličenková" a tak se také stalo. Ne hned, samozřejmě. Nejdříve musela absolvovat snajperské kurzy v divizní škole pro odstřelovače. Patřila v kurzu k nejlepším a byla šťastná, když obdržela pušku s optickým hledím.

Na svůj první "lov" vyšla jednoho chladného listopadového rána v doprovodu skušeného instruktora odstřelovače Jegorova. Máša byla nedočkavá a to se jí vymstilo. Prvním výstřelem minula Němce a zbytek dne pak čekala na promrzlé půdě na druhou příležitost. Ta přišla před setměním na jiné pozici. Tam otevřela svůj snajperský "účet" a to hned dvěma zásahy. Té noci se vrátila do zákopu spokojená. Na druhý den znovu a poté každý další den 1. prosince 1942 pronesla projev na shromáždění odstřelovačů, jako zatím první odstřelovačka Leningradského frontu.A na druhý den psal o ní vojenský časopis jako o zázračné odstřelovačce s patnácti fašisty na svém osobním kontě. Uplynuly další tři měsíce a toto číslo vzrostlo na 46. Tehdy Marija Koškina obdržela ſád Rudé hvězdy a její jméno se stalo postrachem pro nepřítele. Němci nenáviděli její jméno a volali ze zákopů: "Až Mašku-Košku zajmem, vyřežem jí taky hvězdu, ale na tělo!"Máša začala sama zaškolovat nové a nové odstřeovačky, které se po jejím příkladu hlásily na frontu pod obleženým městem. Když sevření povolilo a Leningrad volně vydechnul, skvělo se na Mášině pušce přes osmdesát zářezů.

Image

V noci z 5. na 6. března pět doprovázela skupinu rozvědčíků. Tentokrát se samopalem a zdravotnickou brašnou. Když po akci kryla palbou ústup skupiny, byla zasažena do ruky střelou dům-dům. Zranění bylo těžké a vyžádalo si měsíce léčení. Máša se již na frontu nevrátila a po uzdravení dělala až do konce války instruktorku v škole pro odstřelovače. Po válce se vrátila ke své práci v masokombinátu, vystudovala medicínu a stala se závodní lékařkou. Její puška s vojenskou fotografií je dodnes vystavena v Domě důstojníků v Sankt Petěrsburgu.

Autor článku: Vladimír Šilhán