MP - 40 a STG - 44

Image  
Ráže: 9x19 mm Luger/parabellum

Váha: 4,7 kg se zásobníkem, bez 4,03 kg

Délka (sklopená pažba/s pažbou): 630/833 mm
Rychlost střelby: 500 výstřelů/min

Kapacita zásobníku: 32 nábojů
Účinný dostřel: 100m

Dvě války: bolivijsko-paraguajská (1932-35) a občanská válka ve Španělsku (1936-39), které se zúčastnily německé jednotky legie Kondor vyvolaly potřebu změny ve výzbroji pěchoty německé armády Třetí říše. Zejména válka ve Španělsku dala odpověď na možnost využití samopalu MP - 38/40 a tato zbraſ vyšla ze zkušeností právě tohoto konfliktu.

Image

Konstruktérem MP-38 a jeho nástupců MP-38/40 i MP-40 byl ing. Heinrich Vollmer . Při jeho konstrukci byla věnována velká pozornost jednoduché výrobě, což umožňovalo subdodavatelům sériově vyrábět jeho součásti ve velkém množství pro následnou montáž.

Image  Image

Na počátku roku 1938 zadal říšský zbrojní úřad výrobu této zbraně zbrojovce v Erfurtu - ERMA (Erfurter Maschinenfabrik). Mimochodem, tato zbraň se dodnes nesprávně nazývá "šmajzr".

STG 44

Image

Ráže: 7.92x33 mm (7.92mm Kurz)
Action: Gas operated, tilting bolt
Celková délka: 940 mm
Délka hlavně: 419 mm
Váha: 5.22 kg
Rychlost střelby: 500 ran/min.
Kapacita zásobníku: 30 nábojů
Účinný dostřel( jedntl.výstřely): 650 m

Nedostatkem MP-40, používající pistolové náboje byla malá přesnost střelby na větší vzdálenost.Německé pokusy za druhé světové války znamenaly vznik zcela nového typu palné zbraně. Pro náboj puškové ráže, ale s kratší nábojnicí vznikla po některých experimentálních vzorech zbraň MP 43. V bojích na východní frontě se prokázaly přednosti nové zbraně. Po drobných úpravách byl v roce 1944 zaveden nový vzor, jemuž sám Hitler dal pojmenování Sturmgewehr.

Mohutný, a přitom ovladatelný palebný výkon MP43/StG44 velmi zaujal všechny armády ve druhé světové válce. Automatickou funkci zbraně zajišťoval mechanismus s odběrem prachových plynů a ke střelbě puška používala krátký, v porovnaní s jinými, poměrně málo výkonný náboj ráže 7,92 x 33 kurz, avšak postačující k účinné střelbě do vzdáleností 400m, na níž probíhá většina střetnutí na bojišti. Nižší výkon náboje umožňoval udržet zbraň ve směru zamíření i při střelbě dlouhými dávkami.

Autor článku: Vladimír Šilhán